čtvrtek 31. prosinec

Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky. … neboť je dobré mít srdce upevňované milostí.

Hebrejům 13,8.9

Pevné srdce

V poslední den roku se chceme krátce zastavit a pohledět nazpět. Na co vzpomínáme? Na pěknou dovolenou nebo jiné pěkné zážitky? Anebo na temné chvíle, které bychom nejraději vytlačili z paměti? Kdo prožil tento rok s Bohem, bude Mu děkovat za dobrodiní, které mu Bůh prokázal, ale také za Jeho podporu v temných chvílích.

Při pohledu zpět jistě také zjišťujeme, že svět je neklidný. Hlasů a zpráv, které na nás dorážejí, je stále víc a to nás může zneklidňovat. Cítíme, více než kdy jindy, že potřebujeme „pevné srdce“. Avšak jak ho můžeme nabýt?

Skrze Boží milost, která se nám ukázala v Ježíši Kristu: před lety přišel Boží Syn na zem jako člověk, zemřel na kříži, vstal z mrtvých a vrátil se zpět ke svému Bohu a Otci. Dnes žije Kristus jako oslavený Člověk u Boha v nebi. Tam se přimlouvá za věřící, aby byli na cestě Jeho následování zachováni. A brzy opět přijde, aby všechny, kteří v Něho věří, přivedl k Sobě na věčnost (viz Římanům 8,34; 1. Jan. 2,1; 1. Tesalonickým 4,16.17) Kdo svou důvěru vkládá do těchto zaslíbení v Bibli a ví, že ve všech životních situacích je nesen Bohem, obdrží srdce, které bude „upevňované milostí“.

Milost je nezasloužená láska, v které se Bůh k nám lidem dává. Nejde tedy o to, co jsem (skrze své konání) pro Něho já, nýbrž co pro mě je a co činí On. Milost nachází své pohnutky vždy v samém Bohu, nikdy v nás lidech, a proto jde vždy daleko za to, co potřebujeme. Toto vědomí mě činí v nitru klidným a pevným.