neděle 27. prosinec

Mysl upevněnou v tobě budeš střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje.

Izajáš 26,3

Jen u Boha je utišení mé duše; od něj pochází má spása.

Žalm 62,2

Kam hledím?

Nehledím zpět. Bůh zná mé úsilí, které bylo marné. Vidí ztracené hodiny. Vidí také hříchy, kterých hořce lituji. Vše přenechávám Bohu, který mě obdařil Vykupitelem Ježíšem a který mi milostivě odpouští a zahlazuje všechna má provinění.

Nehledím dopředu. Bůh zná mou budoucnost. Zná cestu – ať je krátká nebo dlouhá – která mě přivede domů. Cestou při mně v každé zkoušce bude Ježíš a ponese tíhu mých trápení.

Nerozhlížím se. Jinak by mě přepadl strach. Život kolem mě se vyznačuje sobectvím a hektikou. Média denně hlásí spoustu malých a velkých zločinů – svět mi nemůže dát žádnou naději, žádné trvalé štěstí ani žádný pokoj.

Nehledím do sebe, poněvadž by mě to učinilo nanejvýš nešťastným. Neboť v sobě nemám nic, na čem bych mohl založit svou naději. V sobě vidím mnohá selhání, chyby a slabá předsevzetí, která také často zůstanou jen předsevzetími.

Hledím nahoru, k Ježíšovi. K Němu, mému Zachránci, se upíná mé srdce. Při Něm mizí mé obavy a v Jeho blízkosti nacházím radost a lásku.

Vzhlédni na Ježíše, který tě miluje,

Jemu ať srdce tvé vždycky důvěřuje.

K Němu hleď, On tobě pomáhá rád

a velkou odměnu On ti chce dát.

On, jenž tě miluje, věrný Pán Ježíš,

vděčně svou korunu k nohám Mu složíš.