středa 23. prosinec

Můj synu, dej mi své srdce.

Přísloví 23,26

Otevřené dveře (2) – Adventní cesta

V Kaliningradu je opět advent, a zima ve východním Prusku dokáže být ledová. Sturgis, bohatý kaliningradský občan, si ve svém pěkném pevném domě dobře žije. Časy jsou však neklidné. Již několik let zuří třicetiletá válka (1618–1648). Sturgis proto svůj pozemek zajistil a uzamkl. Přímo za jeho domem ale leží domov pro chudé a nemocné. Pro tamní obyvatele je tak nyní přímý přístup do města a do kostela uzavřen a mohou se tam dostat jen dlouhou a namáhavou oklikou. To však mnozí z nemocných nezvládnou a tak se už nemohou účastnit žádných bohoslužeb.

Georg Weissel tedy jde se sborem a zástupem churavých a chudých lidí k Sturgisovu domu. Weissel tam pronáší krátké kázání: „Jak mnoho lidí uzavřelo dveře svých srdcí tomu dítěti v jesličkách, které je Králem králů, tak že On nenalezl žádné místo.“ A Weissel odvážně dodává: „Dnes, milý pane Sturgisi, stojí před vaším srdcem a vaší bránou, kterou jste zavřel na závoru! Vpusťte Ho přece dovnitř!“

Potom sbor zpívá: „Otevřte dveře, nechte bránu dokořán …“ – Sturgis je dojat. Vytahuje klíč, aby otevřel cestu přes svůj pozemek. Ta pak už nikdy nebyla uzamčena a od té doby nese název „Adventní cesta“.

Přijď, Ježíši Kriste, své srdce otvírám.

Svou laskavost, Spasiteli, zjev také nám.

Vstup dveřmi srdce mého v milosti Své,

Tvůj Svatý Duch mne bude řídit, povede

tou cestou pravou k věčné blaženosti,

věčně Tvé jméno Pane, ať se velebí a ctí.