sobota 12. prosinec

Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni.

Izajáš 53,4.5

Pro mě! Pro mě!

Přednedávnem, když jsem ve Starém zákoně opět četl 53. kapitolu proroka Izajáše, jsem si najednou uvědomil poselství kříže zcela novým způsobem. Poprvé jsem chápal, že kříž je ústřední bod evangelia, a co vše pro mě Ježíš učinil: Nesl všechny mé hříchy a vše co mě trápilo. A protože mé hříchy, má selhání a má provinění spočívaly na Něm, jsem nyní před Bohem svobodným člověkem. Začal jsem chápat, jak vysoká to byla cena, kterou zaplatil, a bylo mi jasné, co dal, aby mě zachránil. Mě, který jsem byl otrok hříchu, provinilý a ztracený.

Zatímco jsem přemýšlel o té tak vysoké ceně, kterou Ježíš za mě zaplatil, musel jsem plakat. Nestyděl jsem se za to, neboť v duchu jsem viděl na kříži viset Ježíše, mého Pána, s trnovou korunou na hlavě a rukama probitýma hřeby.

Pro mě! Pro mě! Na to jsem musel myslet stále znovu. Jak málo jsem si to zasloužil! Tuto lásku jsem nemohl ani obsáhnout ani pochopit. Myslel jsem si, že mou vinu a úzkost z hříchu nedokáže nikdo pochopit – a nyní jsem poznal, že Ježíš mi nejen rozuměl, nýbrž záměrně zaujal mé místo, aby nesl mé hříchy a zaplatil za mě. Zachránit mě – tolik Ho to stálo! To nedokážu vůbec vystihnout.