středa 9. prosinec

Miluji tě věčnou láskou, proto ti stále zachovávám milosrdenství.

Jeremjáš 31,3

Boží láska mi dává sílu

Jedna žena vypráví ze svého života:

Se svým otcem jsem prožila nešťastné dětství. Byl násilnický, ne sice fyzicky, ale slovy, především vůči mé matce. Nakonec se moji rodiče rozešli. Od svého 11. roku života jsem tajně odcházela z domova a navštěvovala různá párty. S jednou kamarádkou jsem dokonce začala kouřit hašiš.

V roce, ve kterém jsem maturovala, mi má sousedka, která byla křesťanka, vyprávěla o Bohu. Zpočátku jsem mnohému nerozuměla. Bůh byl pro mě vzdálený, a mně nebylo vůbec jasné, proč by mi měl pomáhat. Místo toho jsem měla představu, že Bůh je zlý a chce mě potrestat. Přesto jsem se svou sousedkou ráda mluvila, a to, co mi o Bohu vyprávěla, se mě dotýkalo.

Jednoho dne mi navrhla, abych přišla na setkání křesťanů. Tam jsem slyšela poselství o Ježíšovi: On mě miloval; On pro mě zemřel. Mezi těmito lidmi jsem pocítila opravdovou lásku: Starali se o mě a modlili se za mě.

Změna se ve mně však neudála ze dne na den, neboť jsem stále ještě žila s myšlenkou, že mě nikdo nemiluje a že moje existence nemá žádný smysl. Na základě svých zkušeností z dětství jsem byla tak zraněná, že jsem vůbec nerozuměla tomu, že by Bůh pro mě mohl něco udělat. A přesto mě Bůh do hloubky uzdravil, především v rovině mého duševního vnímání a pocitů. Dnes vím, že v Božích očích jsem cenná a tak jako každý člověk jsem pro Něho významná. A především vím: Bůh mě opravdu miluje. Je to Jeho láska, která mi teď dává sílu – sílu pro můj další život.