pondělí 30. listopad

Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.

Hebrejům 4,7

Definitivně

V Lukášově evangeliu Ježíš odhaluje závoj nad stavem duší po smrti. Aby to lépe objasnil, používá k tomu symbolickou řeč. Vypráví o jednom bohatém a jednom chudém muži, jménem Lazar: „Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel pak i boháč a byl pohřben. A když v podsvětí v mukách pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně. I zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.‘ Abraham řekl: … ‚A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.‘ Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ Abraham řekl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘“ (Lukáš 16,22-29)

• V této zprávě nalézáme pět podstatných skutečností:
• Smrtí není všemu konec. Duch a duše člověka existují dále.
• Věřící je na místě věčného požehnání, nevěřící trpí nekonečná muka.
• Po smrti už tento stav nemůže být změněn.
• Na věčnosti každý bude moci stále vzpomínat na skutky, které spáchal na zemi.
• Každý by měl během svého života uposlechnout Boží slovo. „Hle, nyní je nanejvýš příhodný čas, hle, nyní je den záchrany.“ (2. Korintským 6,2)