sobota 28. listopad

Buď požehnáním!

Genesis 12,2

Velké požehnání

Dva přátelé, kteří měli v úmyslu uzavřít nějaké obchody ve vedlejší provincii, když projížděli kolem našeho domu, tu u nás strávili několik dní. Pozvali mě, abych jel s nimi, a já jsem souhlasil.

Když jsme cestovali již více dnů, jeden z mužů začal postrádat svůj klobouk. Byl přesvědčen, že ho nechal u nás doma. Prosil mě, abych napsal své ženě a poprosil ji, zda by jeho klobouk našla a laskavě mu ho poslala. Na její odpověď nikdy nezapomenu. Její odpověď na mě totiž učinila zvláštní dojem: „Dům jsem prohledala odshora dolů, ale po klobouku jsem nenalezla ani stopu. To jediné, co ti dva muži tady zanechali, je velké požehnání!“

Mají ze mne druzí také takový dojem? Na co si vzpomenou, když na mě myslí? Jaké stopy zanechávám svým životem? Jsou to stopy smutku nebo radosti? Budou na mě moji bližní vzpomínat v dobrém, nebo vzpomínka na mě v nich vzbudí hněv? Působí můj život lidem radost nebo bolest?

Když znám Ježíše Krista jako svého Zachránce a Pána a následuji Ho, mám Ho jako vzor: Jeho život plný dobrotivosti, plný milosrdenství, lásky a pokory, který měl ten největší a nejlepší vliv na Jeho bližní.

Pán Ježíš je však také můj vzor když jde o rozhodné odmítání zla a soustavné zkoušení se, žiji-li podle Jeho vůle. Činím-li to, a s rozhodností následuji-li Krista, bude pak můj život činit radost nejen Bohu, nýbrž bude také požehnáním pro ostatní.