neděle 22. listopad

Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid. Řekl jim: „Proč jste [tak] ustrašení? Ještě nemáte víru?“ Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?“

Marek 4,39–41

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Nad Genezaretským mořem se žene bouře. Ježíš se ocitá se svými učedníky v nebezpečí ztroskotání. Zatímco si učedníci zoufají, Ježíš spí v zadní části lodi. Chce je snad nechat zahynout? Nyní Ho probouzejí.

V následujícím okamžiku učedníci zakusí moc Božího Syna. On, který je právě tak unavený, že uprostřed bouře a hukotu vln spal na podušce, nyní velí ve Své všemohoucnosti přírodním silám. Jako nějaký zuřivý pes, který se na výzvu svého Pána oddaně pokládá, tu najednou leží moře u Ježíšových nohou. Boží Syn je zcela Pánem této situace.

Boží všemohoucnost je učedníkům známa ze Starého zákona. Tam je na jednom místě řečeno: „Ty panuješ nad majestátným mořem; když se pozvedají jeho vlny, ty je utišuješ.“ (Žalm 89,10) Nyní ale vidí realitu svýma vlastníma očima. Sotva nějaká událost v životě Ježíše demonstruje tak působivě pravdu, že On je Bůh a Člověk v jedné Osobě.

Nyní se Ježíš ptá svých učedníků, proč jsou tak ustrašení a mají tak malou víru. Samozřejmě věřili, že On je Mesiáš, kterého zvěstovali proroci Starého zákona. Avšak to, že Mesiáš je zároveň všemohoucí Boží Syn, který je bezpečně přivede do cíle, to si dosud uvědomovali jen málo.

Nepodobáme se my často učedníkům? Teprve až když se dostaneme do velké nouze, opravdu poznáváme Ježíše Krista a Jeho velikost – a naši často malou víru.