sobota 21. listopad

Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se … Ježíš zaplakal.

Jan 11,33.35

Nevyřešené otázky

Událost vzkříšení Lazara skrze Pána Ježíše je popsána pouze v Evangeliu podle Jana. Dnes se chceme zaměstnávat jedním detailem. Lazarovy sestry, Maria a Marta, poslaly k Ježíšovi vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ (v. 3) Ony Pána Ježíše neznaly teprve od včerejška. Byl u nich už častokrát hostem. Ale nyní je Lazar nemocen. Těžce nemocen. Jsou velmi zdrženlivé a Ježíše přímo nevyzývají, aby k nim přišel, jen Mu líčí jejich problém. – Jak často se my uchylujeme k tomu, že předkládáme Bohu nějaké řešení našich naléhavých modliteb.

Pak události pokročí: Lazar umírá, a jak bylo tehdy obvyklé, je pochován ve skalní jeskyni, která byla důkladně uzavřena kamenem. A Ježíš? Když o čtyři dny později konečně přichází, Marta Mu říká: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“ (v. 21) Je v tom snad obsažena nějaká tichá výtka? Proč jsi tak dlouho nepřicházel?

Možná máte podobné otázky: Proč? Potom bychom vás rádi povzbudili. Ježíš Kristus je tu, i když můžeme získat dojem – tak jako Maria a Marta – že na nás zapomněl. Když si však tu celou událost v Janu 11 čteme, zjišťujeme, že Ježíš má nejen velmi přesné povědomí o každém utrpení, nýbrž že také spolutrpí (v. 33.35).

Ano, je pravda, že se v životě vždy znovu ptáme: Proč? – Avšak jak je dobře, že se svými otázkami můžeme přijít k Ježíšovi! A ještě něco: Když věříme, pak uvidíme něco z Boží slávy (v. 40).