neděle 15. listopad

Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala. A on spal na zádi na podušce. Vzbudili ho a řekli mu: „Učiteli, nezáleží ti na tom, že hyneme?“

Marek 4,37.38 (dle pozn.)

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Jeden dlouhý, na události bohatý den se chýlí ke konci, když tu Pán Své učedníky vyzývá, aby se přeplavili na druhou stranu Genezaretského moře. „Přeplavme se“ řekl. Chce být u těch, kteří v Něho věří, a chce je doprovázet.

Kdo by si pomyslel, že by se nyní mohla rozpoutat veliká větrná bouře? Je to možné? Ježíš v bouři? Nemůže té bouři zabránit? Jistě, může. Neměli bychom se však domnívat, že když uznáme Ježíše jako našeho Pána a jsme na cestě s Ním, tak zůstaneme uchráněni před všemi bouřemi života. Právě v bouřích si smíme uvědomovat, že je při nás. Také tehdy, když v životě pochybujeme, On je tu – a ukáže něco ze Své velikosti.

Bouře je tak prudká, že i zkušení rybáři jsou v koncích. Nasazují vše: své vědomosti, zkušenosti a síly – už nic nepomáhá. Skutečně nic? A přece ano! Je s nimi někdo, kdo může pomoci. On však nedělá nic, protože spí na zádi lodi. Ježíš spí – nedotýká se nás to? Ačkoli je Boží Syn, zná slabosti lidského bytí. Hlad, žízeň nebo únava Mu nejsou cizí, ale hřích ano.

Zatímco bouře běsní, Ježíš klidně spí, a učedníci si zoufají. Vypadá to, jako by Mu jejich nouze byla lhostejná. Důvěra učedníků je tvrdě vystavena zkoušce až do konce. Nakonec svého Mistra budí. Bez Něho musí zahynout; jen On je může zachránit. Ta vyčítavá otázka učedníků ukazuje jejich stav mysli: V této chvíli pochybují o Jeho láskyplné péči, kterou tak často zakoušeli.