sobota 7. listopad

Nebo pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a trpělivosti, a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání?

Římanům 2,4

A trpělivost našeho Pána považujte za záchranu.

2. Petr. 3,15

Bůh shovívavosti (1) – autonehoda

Sobota večer na jedné malé silnici v libanonských horách. Youssef je se dvěma přáteli právě na cestě autem – do jednoho nočního klubu, ve kterém chtějí strávit tento večer. Youssef se ale nějak necítí ve své kůži. V uších mu ještě zní diskuse s jeho rodiči, kteří se nedávno stali křesťany. Ježíš je nyní jejich Spasitelem a také jejich Pánem. Ačkoli Youssefovi cestu nezakázali, velmi se však o něho obávají, protože stále ještě nepřemýšlí vážně o tom, že by svůj život předal Ježíšovi.

Najednou auto sjíždí ze silnice … ozve se ohlušující rachot … přemet … a pak vůz zůstává stát. Otřesení, ale nezranění se tři mladíci vyprošťují z rozbitého vozu.

Jediný pohled stačí a Youssef chápe zázrak: deset metrů před nimi obrovský kámen, deset metrů za nimi elektrický stožár a přímo uprostřed místo, na kterém stojí vrak jejich auta a před ním hluboká propast, která by pro ně znamenala jistou smrt …

S tušením, že byl právě zachráněn, Youssef doma bere do rukou Bibli, kde čte: „Pán … je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petr. 3,9) – Tato slova jsou zjevně určena jemu.

Dokáže Bůh číst v jeho srdci? Ano, On to dokáže! A Bůh trpělivě čeká také na každého z nás!

(závěr v pondělí)