úterý 3. listopad

V den, kdy se bojím, já doufám v tebe.

Žalm 56,4 (dle poznámky)

Důvěra

Malá Amálka se probouzí uprostřed noci. V bytě je sama, protože je poloviční sirotek a její otec je na noční směně mimo dům. Zalapá po vzduchu. Hustý dým naplňuje její pokojíček tak, že se rozkašle. V naprosté panice běží ke dveřím, schodiště však hoří. Rychle tedy zpět k oknu! Otevírá okenní křídla a dává znamení rukama. Dole stojí sousedé. Cožpak ji nikdo nevidí? Konečně někdo křičí: „Podívejte se tam nahoru! V domě je ještě dítě!“ Všichni se zahledí vzhůru. Jeden z nich duchapřítomně běží pod okno a volá: „Skoč maličká, já tě chytím!“ Amálka se strachem hledí dolů. Ne, to je pro čtyřleté děvče příliš vysoko! Avšak oheň se blíží stále blíž a střecha už hrozí zřícením. Sotva dýchá a kouř ji štípe do očí.

V tom slyší známý hlas: „Amálko, zlatíčko, skoč dolů do mého náručí! Já tě chytím! Skoč rychle, dříve než bude pozdě!“ – Její táta! Tomu může důvěřovat! Je silný a nenechá ji spadnout. Ihned vylézá na okenní parapet a vrhá se dolů. O sekundu později leží Amálka již bezpečně v náručí svého otce.

To je skutečná víra. A tak se smí také každý člověk plný důvěry spustit do náruče Spasitele, Ježíše Krista. On řekl: „Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek.“ – „Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.“ A o těch, kteří Mu uvěřili, říká: „Nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky“ (Matouš 11,28; Jan 11,25; 10,28) Svěřte se Mu – dříve, než bude příliš pozdě!