pondělí 2. listopad

On [jeden zákoník] se však chtěl ospravedlnit, a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“

Lukáš 10,29

Kdo je můj bližní? (2) – vyjít a vyprávět ostatním o Ježíšovi

Účastníci tohoto podobenství odpovídají na tuto otázku rozdílně:

Pro lupiče je muž, který je na cestě z Jeruzaléma do Jericha, jen obětí. Pro ně nemá žádné jméno, je jen prostředkem k dosažení cíle. On se musí poddat, aby oni mohli uspokojit svou touhu po násilí a penězích.

Pro kněze a levitu, kteří toho těžce raněného míjejí, je jen jakýmsi problémem, kterému je nejlépe se velkým obloukem vyhnout. Oba dva jsou znalci náboženství a obřadů, avšak pro toho polomrtvého nemají v srdci místo.

Pro muže, který Ježíši Kristu tuto otázku položil, je ten těžce raněný jen nějaký zajímavý případ ke studiu. Jeho „potomci“ vytváří pracovní skupiny a výbory a pořádají na toto téma semináře. Přitom tu leží někdo – napůl mrtvý a zcela bezmocný – o kterého se nikdo nestará.

Naopak pro Samařana je ten těžce raněný osobou, které se musí pomoci, ať to stojí, co stojí. Zastaví se, dívá se a je „pohnut soucitem“. Potom přistupuje, a toho pro nemocnici zralého a potlučeného ošetřuje, obvazuje a odváží ho do hostince. Investuje obvazový materiál, léčivo. K dispozici dává transportní prostředek (a pravděpodobně jde proto sám pěšky) a přebírá na sebe náklady na jeho opětovné uzdravení.

Tím opravdovým milosrdným Samařanem je však Ježíš Kristus. On mě v mé bídě hříchu viděl, přišel a zachránil mě. A vidí také vás a rád vás chce zachránit! Potom však mě samého i vás vyzývá, abychom vyšli a vyprávěli ostatním o možnosti záchrany v Ježíši Kristu a uskutečňovali opravdovou lásku k bližnímu.