sobota 31. říjen

Ježíš … řekl: Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům.

Lukáš 10,30

Kdo je můj bližní? (1) – Vidět problém a jednat

Ježíš Kristus byl jednou dotázán: „Kdo je můj bližní?“ Jako odpověď vypráví podobenství, obrazný příběh:

Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha. To je přibližně 25 kilometrů vzdušnou čarou s výškovým rozdílem zhruba 1000 metrů. Pustá, liduprázdná krajina – ideální pro lupiče a zloděje. Ti přicházejí, přepadají a zraní ho, oloupí ho a polomrtvého ho nechávají ležet na cestě. Je to jeho konec? Okradený … těžce raněný … a opuštěný.

Nejdříve přichází kněz, potom levita. Oba jsou nábožní lidé – ale neprojevují žádný soucit. Procházejí kolem a přitom pečlivě dbají na to, aby se k němu příliš nepřiblížili. Ti, kteří by z Písem měli znát lásku k bližnímu, zůstávají nedotčeni, nechtějí si ušpinit ruce. Takováto reakce je smutná a velmi palčivá! Protože při konkurenčním boji v životě, při studiích a v povolání, při maratónu ve výběrových řízeních, v kariéře jsme bližními sami sobě. Péči o vlastní já máme v krvi všichni, to se jasně ukazuje při uvolnění parkovacího místa, anebo když se v supermarketu otevírá další pokladna.

Potom se blíží další poutník: Samařan, cizozemec, od kterého by žádný Izraelita nečekal pomoc. On však přistupuje, těžce zraněného ošetřuje a pokládá ho na vlastního mezka, aby ho zavezl do bezpečí.

Kdo je můj bližní? – Tato otázka byla zodpovězena. Konec konců tedy nejde jen o to vidět nouzi nebo problém někoho jiného, nýbrž jednat a pomoci mu.

(dokončení pozítří)