úterý 27. říjen

Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé … Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil.

Lukáš 14,21.23

Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.

Marek 2,17

Dostatečné doporučení

Jednoho dne byl Dr. Barnardo, zakladatel více sirotčinců v Anglii, osloven na ulici chlapcem v otrhaných šatech: „Prosím, nemohu být přijat do některého z vašich domů?“ – „Můj chlapče, já tě přece vůbec neznám! Nemáš nikoho, kdy by tě mohl doporučit?“ – „Ach prosím,“ žadonilo dítě a ukázalo na své otrhané šaty, „myslel jsem, že tohle bude stačit!“ Dojatý Barnardo uchopil chlapce za ruku a postaral se o jeho ubytování.

Kdo jednoho dne vstoupí do nebe, do věčné Boží přítomnosti? Každý, kdo z hloubi své bídy volal k Bohu o milost, ví, že je ztracený, provinilý a zmožený svými problémy.

„Ztracenému synovi“, který uznal svou vinu a obrátil se – dal Otec slavnostní roucho, ale ne jeho samospravedlivému bratrovi (Lukáš 15).

K věčnému spasení je pouze jeden předpoklad: Musím uznat, že jsem ztracený. Proč jsem ztracen? Protože jsem žil, aniž bych bral ohled na Boha, a proti Němu jsem se tak provinil. Nejsem hoden pro Jeho přítomnost. Bůh prostě ode mne očekává, že to uznám. Toto je moje jediné „doporučení“, které mi zjedná přístup k Jeho odpuštění.