pátek 23. říjen

Nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí.

Jakub 4,14

V podvečer života

V naší vesnici žil 90letý muž. Byl takovou chodící historickou knihou. V mládí se vyučil profesi, které se dnes už vyučit nelze. Dokázal vyprávět o oslavách na místech, která se mezitím stala ruinami. S prostým školním vysvědčením se dostal na důležité místo na radnici. V té funkci vytvořil síť poboček pro sociální dávky, které existují ještě i dnes. Mimo to byl také nejlepším lovcem v našem okolí – a to, i když lovil bez psa a spoléhal pouze na znalost svého revíru a lovné zvěře.

Bylo vždy příjemné ho potkat a tak jsem vždycky využíval příležitosti a obtěžoval ho otázkami. Avšak jednoho dne, když jsem s ním opět byl, jsem se cítil nesvůj, neboť jsem si řekl: „Ty tak bohatě těžíš ze znalostí a zkušeností tohoto starého muže, ale o tom, co sám víš, o pokladu, který vlastníš, mu nikdy nevyprávíš.“

Poté, co jsem si toto zanedbání uvědomil, jsem mu daroval Nový zákon. Se zájmem si ho přečetl a s radostí přijal Pána Ježíše za svého Spasitele. Dlouhých devadesát let musel čekat, než se Boží láska dotkla i jeho srdce. Byl skutečně „zachráněný v poslední hodině“, protože jeho život zde na zemi velmi brzy po tomto čtení skončil.

Přijmout Boží záchranu na to tedy ani v devadesáti letech není příliš pozdě! To by nás však nemělo vést k tomu, abychom odsouvali naše rozhodnutí se pro Ježíše Krista. Pro toto nejdůležitější ze všech našich rozhodnutí, nemáme ztrácet ani den, neboť zítřejší den nám nepatří. A známe-li Ježíše Krista jako našeho Zachránce již nyní, neměli bychom se zdráhat o tento poklad podělit s ostatními!