čtvrtek 22. říjen

Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen – vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné – má duše to velmi dobře ví.

Žalm 139,14

Čest Stvořiteli

Stvoření je fascinující – v každém detailu! Ten kdo se důkladně rozhlíží, objevuje nejen dokonalé konstrukce, nýbrž také krásu, která ctí Stvořitele.

Zvláště člověk je komplexní stvoření. Je korunou tvorstva; Bůh ho ustavil nad jiné tvory a stvořený svět. Kromě toho lidé vlastní něco, co je zásadně odlišuje od všech ostatních živých tvorů: nesmrtelnou duši a ducha, který ho činí schopným komunikovat s Bohem.

Kdyby člověk přece jen v dokonalosti stvoření poznal svého Stvořitele! Což není jasně znatelné, že tato složitost tělesných funkcí nemohla vzniknout sama od sebe? Na zemi neexistuje nic srovnatelného. Pomysleme jen na úžasnou léčivou sílu těla člověka: Poraněná kůže se uzavírá a zlomená kost srůstá. Mohla tato základní informace vzniknout sama od sebe?

Člověk nikdy nemohl pozorovat, že by něco viditelného vzniklo samo od sebe. Vždy za tím vězí záměr a dovednost tvůrce. A pokud se vědci dokázali během staletí dopátrat přírodních zákonů a konstant, pak vše nasvědčuje jen tomu, že tento řád a struktura se nemohly vyvinout z nějakého chaosu.

Připustíme-li si myšlenku na Stvořitele, jsme nutně Jeho stvoření. Potom je nad námi Bůh, kterému jsme nějakým způsobem zodpovědní. A tak to také je: A náš úkol jako lidských bytostí je: ctít našeho Stvořitele.