neděle 18. říjen

A říkal [Ježíš]: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem; v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu. A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň.“

Marek 4,26–29

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Ježíš vypráví podobenství, a opět je řeč o rozsévání semena, stejně jako o růstu a zrní v klasu. Ta zvláštnost však spočívá v tom, že se zdánlivě vše vyvíjí jakoby „samo od sebe“. Rozsévač sám je přítomen jen při výsevu a potom znovu až při sklizni.

O procesu růstu rostlin věda mezitím mnoho vyzkoumala. Ale dodnes zůstaly mnohé otázky otevřené, takže výrok „on ani neví jak“ je stále ještě platný. Podivuhodné procesy v přírodě, té velké Boží dílně, nás nechávají stále znovu obdivovat velkého Stvořitele.

Vlastní poselství podobenství jde daleko za přirozenost; ano, jde o Boží království. A tak není těžké poznat, že „člověk“ je obrazem Ježíše Krista, který zde byl a kázal poselství Evangelia. Brzy opět přijde, aby sklidil Svou sklizeň: vezme všechny vykoupené k Sobě do nebe. Oni jsou ten užitek, jímž On bude nasycen (viz Izajáš 53,11).

V mezidobí se Kristus nalézá v nebi, a „pšenice“ klíčí a roste bez Jeho viditelného zásahu. Skrze to je zřejmé, že semeno Božího slova má životadárnou sílu. Působí v duši člověka duchovní život a růst. Jak se to děje v podrobnostech, to nedokážeme objasnit. Je to dokonalé Boží dílo, ale zároveň tajemství.