sobota 17. říjen

Procházejte ulicemi Jeruzaléma, … hledejte na jeho náměstích, jestli najdete někoho, jestli je někdo, kdo jedná podle práva a kdo usiluje o věrnost, a já mu odpustím.

Jeremjáš 5,1 (dle poznámky)

„Hledám člověka!“

Díogenés ze Sinópé, filozof starověkého Řecka, se tenkrát v pravé poledne procházel ulicemi Atén s lucernou v ruce. Lidem, udiveným nad jeho počínáním, odpovídal: „Hledám člověka.“

Díogenés měl ve zvyku míchat vážné se směšným, aby zpochybnil kulturní představy své doby a přiměl tak lidi přemýšlet. V našem případě chtěl starý filozof své pozorovatele zjevně přivést k otázce, zdali skutečně odpovídají definici člověka.

Prorok Jeremjáš nám v biblickém verši pro dnešek říká, že také Bůh podnikl hledání (pátrání) po opravdovém „člověku“; a na jiném místě se můžeme dočíst: „Hospodin shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha. Všichni se společně odvrátili a jsou zvrácení. Není, kdo by činil dobro, není ani jednoho.“ (Žalm 14,2.3) – Jak bolestné to pro Stvořitele musí být!

Přesto jednoho dne na zemi, v Jeruzalémě, byl „Člověk“, ve kterém Bůh měl Svou největší radost: Byl to Ježíš Kristus. Přišel, aby Svému lidu přinesl spásu a odpuštění, byl jimi však odmítnut. Vzpurné město Ho vyvrhlo a ukřižovalo. Avšak právě Jeho smrt otevřela všem, kteří v Něho věří, bohatství Boží milosti, neboť soud, který si zasloužili i oni, vytrpěl Ježíš Kristus.

V tom tkví poselství Evangelia: Ono je „Boží moc k záchraně“ pro každého, kdo věří v Krista Ježíše. (Římanům 1,16)