čtvrtek 15. říjen

A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Jan 1,5

Světlo ve tmě

Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1606–1669) je centrální postavou nizozemského umění. Plátno pro něho bylo jako nějaké jeviště, na které umísťoval své současníky jednotlivě nebo společně. Maloval portréty, krajiny, biblické scény – a stále znovu scény všedního dne.

V roce 1642 namaloval „Studenta u stolu ve světle svíčky“. Na obraze je vidět mladý muž, který si v zamyšlení drží čelo a před sebou na stole má otevřenou knihu. Svíce vedle něho je jediným zdrojem světla a obrazu dodává napětí: Zdá se, že na toho mládence ze všech stran doléhá temnota a chlad, člověk téměř cítí jeho neschopnost se koncentrovat. Světlo svíce se však prodírá temnotou.

Jak docela jinak tomu ale bylo při Ježíši Kristu: On svítil jako světlo v temnostech – zde však tma zůstala. Přišel ke svému vlastnímu lidu, který by Ho přece na základě Písem Staré smlouvy mohl poznat. Ale oni Ho nepřijali, nepoznali a ani nechtěli (v. 10).

Lidem se zachtělo zaradovat se v Jeho světle, chtěli, aby je Ježíš uzdravil, aby jim dal najíst. Ale neuvěřili v Něho! Jejich odmítnutí bylo tak veliké, že žádné světlo neproniklo. Navzdory světlu zůstala naprostá tma! Co je nemožné fyzikálně, je však možné duchovně.

A v posledních 2000 letech se člověk ve své podstatě nezměnil. Mnozí mají z křesťanských hodnot prospěch, Ježíše Krista ale striktně odmítají. Nelze se tedy divit, že v jejich životech zůstává tma. Kdyby jen věděli, jak skvělé je mít „světlo života“! K tomu však musí člověk v Pána Ježíše věřit a následovat Ho. (Jan 8,12)