středa 14. říjen

[Pán] mi řekl: „Stačí ti má milost, neboť [má] moc se dokonává ve slabosti.“

2. Korintským 12,9

Nalézt milost (6) – ve slabostech

Boží dobrota a Jeho milost jsou všeobsahující. Boží děti je mohou prožívat v každé životní situaci. Přesto tak mnozí věřící zakouší osobní utrpení, znají chronické nemoci, postižení a jiná omezení a slabosti.

Tak se vedlo také apoštolu Pavlovi, prvnímu misionáři mimo židovský národ, který rozšířil evangelium, tu dobrou zvěst Ježíše Krista, nejdříve v dnešním Turecku a později i do Evropy. Není nasnadě myšlenka, že někdo takový, jako apoštol Pavel, který sloužil Bohu s takovou obětavostí, byl obzvlášť požehnaný a proto uchráněn všech překážek a omezení tak, aby jeho úkol mohl být dobře proveden? Apoštol měl však „trn v těle“, který ho srážel, aby se nepovyšoval. O jaké trápení se přitom jednalo, to se nedá přesně říci. Muselo to však být bolestivé tělesné utrpení, které jeho činnost jako misionáře velmi narušovalo. V každém případě je jisté, že Pavel tím velmi trpěl, že kvůli tomu třikrát Pána prosil, zdali by mu od toho dal úlevu nebo uzdravení. (viz 2. Korintským 12,8)

Na první dvě prosby Bůh neodpověděl. Známe to? Prosíme Boha, On však mlčí. Potom je dobře, když budeme trpělivě čekat a spoléhat na Jeho dobré úmysly s námi.

Třetí prosba zodpovězena byla – ale docela jinak, než by si Pavel představoval. Byl toho mínění, že Bůh od něho musí tento „trn“ odejmout, tak aby mohl i nadále plnit své poslání misionáře. Boží odpověď však zněla: „Stačí ti má milost.“ Jinými slovy: I když se domníváš, že Mně takto už více sloužit nemůžeš – Já ti budu pomáhat, stát při tobě a nechám tě prožít, jak velká je Má moc ve tvé slabosti.