úterý 13. říjen

… Tak to bylo až do dnů Davidových, který nalezl milost před Bohem.

Skutky 7,45.46

Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení!

Žalm 51,3

Nalézt milost (5) – v prohrách

Boží milost nalézáme také – a zvláště – v prohrách. To je zřejmé z příběhu krále Davida, který byl Bohem vyhlédnut k tomu, aby vládl izraelskému lidu. David si již jako mladý muž skrze své hrdinství v boji proti obru Goliášovi vydobyl slávu. Avšak cesta ke královskému trůnu pro něj byla dlouhá a kamenitá, poněvadž úřadující král Saul mu po léta činil úklady.

David později směle vodí svou armádu v mnoha bitvách. Avšak když má zase jednou táhnout do boje, spolehne se na svého osvědčeného generála Jóaba a sám zůstává v Jeruzalémě. A zatímco Jóab na frontě bojuje a vítězí, David utrpí tu nejtěžší morální prohru: Když ze střechy svého paláce pozoruje manželku svého bojovníka při koupání, nechává ji přivést k sobě, spí s ní, a hned po tom se pokouší marně své cizoložství zastřít – až nakonec oklamaného manžela posílá přímo na smrt. Král prožívá to, co je nám v Jakubově listu popsáno slovy: „Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.“ (Jakub 1,14.15) David tak bere šťastnému manželovi život, jeho armádě udatného vojáka, jeho ženě její sexuální neposkvrněnost a sobě samému radost z nezkaleného obecenství se svým Bohem. – Jaká tragédie! Bůh však usiluje Davida opět přivést k nápravě. – Jaká milost! Posílá k němu proroka Nátana, aby mu ukázal jeho vinu. Král David svou vinu uznává, lituje a před Bohem vyznává. Pak zakouší plné odpuštění.

(pokračování zítra)