pátek 2. říjen

Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě oslaví. Kdo napraví svou cestu, tomu ukážu Boží spásu.

Žalm 50,23

Čepobití

Velké čepobití je nejvyšší vojenský ceremoniál Bundeswehru. Je pořádán k poctě odcházejících vysokých funkcionářů. Čepobitím je pravděpodobně míněna „rána“ (úder) do pípy sudu, která oznamovala brzký konec výčepu, a tím také byl signalizován povel k nočnímu klidu.

Velké čepobití ve své dnešní podobě vzniklo v první polovině 19. století za pruského krále Bedřicha Viléma III., který nařídil rozšířit čepobití tak, aby zahrnovalo prezentaci zbraní, vyslovení tiché modlitby a zatroubení vojenské písně. Záhy se ustálila píseň „Já klaním se té lásce svaté“ od Gerharda Tersteegena (1750), která je součástí ceremoniálu až dodnes.

Když se dlouholetá německá spolková kancléřka Angela Merkelová v prosinci 2021 loučila, nechala si navíc zahrát ještě hymnus „Velký Bože, chválíme Tě“ od Franze Ignaze (1768).

Obě tyto písně vyjadřuji mnohem více, než tento ceremoniál na rozloučenou. Lze je nalézt v bezpočtu zpěvníků a dodnes jsou zpívány mnohými křesťany. Bylo by pěkné, kdyby byla Boží láska opěvována každým zpěvákem z celého srdce. Ta se v životě a smrti Pána Ježíše stala tak dobře viditelnou:

Já klaním se té lásce svaté,

jež v Kristu nám se zjevila

a v milosti tak přebohaté

mne nehodného spasila.

Ne na sebe já pamatuji,

když v moře lásky sestupuji.