pondělí 28. září

On [Ježíš Kristus] sám nesl naše hříchy na svém těle na dřevě, ... Jeho zraněním jste byli uzdraveni.

1. Petr. 2,24 – dle elberfeldského překladu

Ježíš zemřel i za vrahy

Jeden zpěvák vypráví:

Již při koncertu mi byl nápadný. Sedí a poslouchá – výraz jeho tváře se však nemění. Později mě oslovuje. Jestli prý tomu, co jsem zpíval, vlastně sám věřím? A je pravda, že Ježíš by odpustil provinění?

Potom vypráví: o alkoholu, o sporu se svým otcem, o lovecké zbrani a větě „Nedotýkej se mě!“, o výstřelu, o smrti jeho otce a srdečním infarktu jeho praotce. Pak mlčí. Chci mu tak mnoho říci – ale nedokážu to. Nakonec pro něho zpívám píseň od Paula Gerhardta: „Ó hlavo, plná muk všech, bolesti, soužení a ovinutá v posměch korunou ze trní. Sám soud jsi za nás snášel, jenžs hříchu nepoznal, za naše hříchy v smrt šel, za nás svůj život dal.“ Muž odchází a já nemohu po celé týdny zapomenout na svou bezmocnost mu více pomoci.

O tři a půl měsíce později od něho dostávám dopis. Píše, že to trvalo dlouho a že bylo zapotřebí mnoho rozhovorů a modliteb s dalšími křesťany. Nyní však zakouší odpuštění. A že to má hodně co činit s tou písní, kterou jsem mu zpíval. Píše: „Nyní vím, že Ježíš zemřel také za ty, kteří ho zavraždili. A také, že v Jeho smrti byla obsažena i moje vražda. Minulý týden jsem i přes své velké provinění u Něho zakusil odpuštění.“

Ježíš zemřel za mou vinu, i když byla tak veliká. Trest k mému pokoji dopadl na Něho. Za to Mu nikdy nedokážu dostatečně poděkovat!