středa 23. září

Ale pokud ty bys ničemu varoval a ten ničema by se neodvrátil od své ničemnosti a od své cesty, on pro svou zvrácenost zemře, zatímco ty jsi vysvobodil svou duši.

Ezechiel 3,19

Nesprávná autodiagnóza

Přede mnou seděla nová pacientka. Poté co jsem ji důkladně prohlédl, vysvětlil jsem jí, že její zuby potřebují bezpodmínečně ošetření. Byla trochu překvapená, protože předtím někde jinde přece pravidelně navštěvovala zubaře. Ten prý byl dobrý, řekla, neboť stále dělal to, co mu řekla. Tím byla příčina problému jasná: Myslela si totiž, že sama dokáže posoudit, které ošetření by pro ni bylo dobré, i když neměla vůbec žádné lékařské znalosti. Vysvětlil jsem jí tedy, v čem to onemocnění spočívá a jaké dlouhodobé následky by mělo, kdyby se nenechala ošetřit.

V duchovní oblasti zažívám něco srovnatelného. Křesťan promlouvá k někomu, kdo evidentně vede hříšný život. On však má pro vše nějakou výmluvu a žije bezstarostně dál, protože si myslí, že vše může posoudit sám. Avšak jediným závazným měřítkem je Bible. Bůh v ní ukazuje, jaké následky budeme muset jednou nést, když neuznáme svoji vinu a neobrátíme se k Němu. „Mzdou hříchu je smrt“ je napsáno v listu Římanům 6,23. Tímto není míněna pouze tělesná smrt, nýbrž věčná smrt v pekle.

Jak reagovala moje pacientka? Poděkovala mi za rozhovor a rozhodla se navržené ošetření odmítnout. To byla její vlastní zodpovědnost. Musel jsem ji nechat odejít. Tak je to také s vírou. Jsem však rád, že křesťané nemají nikoho přemlouvat k víře násilím nebo lstí. Naše úloha je představovat Boží pravdu a modlit se za posluchače, aby se obrátili k Bohu – a potom zakusili, že „darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Římanům 6,23).