pátek 4. září

Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi.

Židům 13,3

Pro Boha ve vězení (2)

Věřící z Afriky dále vypráví:

Poté co jsem byl uvržen do vězení, jsem musel podstoupit hodiny trvající tvrdý výslech. Nakonec jsem byl odveden do zatuchlé cely, v které se již nacházeli jiní uvěznění. Byla to politováníhodná společnost špinavých a hladových lidí. A oni se teď stali na nějaký čas mými společníky.

Jeden z mužů se na mě podíval a zeptal se: „Proč tu jsi?“ Ano, na to jsem se ptal také sám sebe, neboť pro mé zatčení nebyl žádný jiný důvod než evangelium Ježíše Krista.

Nyní mi bylo jasné, že Pán mě postavil právě mezi tyto vězně, poněvadž zde byli bez jakékoliv naděje. Trpěli nejen tělesným nýbrž také duchovním hladem. Začal jsem jim vyprávět o své víře v Boha. Jejich reakce byla opravdu překvapivá!

Dva z těch vězněných byli sklíčení křesťané, a jakmile jsem začal mluvit o lásce a odpuštění, začali oba plakat. Padli na kolena, vyznali své hříchy a prolévali hořké slzy pokání. V následujících třech měsících přijalo Spasitele více zadržených.

Ta tmavá, špinavá a nepříjemně páchnoucí vězeňská cela se proměnila v místo, ve kterém se rozzářilo Boží světlo. Proměna mezi námi byla tak velká, že i dva dozorci přijali Ježíše Krista. Toto místo, na kterém bylo dříve možno slýchat kletby, se teď proměnilo v místo naděje, na kterém byly zpívány písně chval.

Všichni věřící by měli být na místě, kam je Bůh postavil, svědky Ježíše Krista – k Jeho cti a ke spasení bližních.