čtvrtek 3. září

Potom jsem uslyšel hlas Panovníka, jak říká: Koho pošlu a kdo nám půjde? Řekl jsem: Zde jsem, pošli mne!

Izajáš 6,8

Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá?

Římanům 10,14

Pro Boha ve vězení (1)

Jeden věřící z Afriky vypráví:

Utrpení mých krajanů, které museli vytrpět od totalitní vlády, velmi postihlo také mě: kazatelé byli popraveni, křesťané uvrženi do vězení a Bible spáleny. Tak jsem se rozhodl navštěvovat křesťany na odlehlých místech, abych je tam povzbudil a přinesl jim Bible. Protože bylo příliš nebezpečné cestovat samostatně, připojil jsem se s autem ke konvoji vozidel. Na jednom kontrolním bodě byl však celý konvoj zastaven. Ozbrojení vojáci mě zadrželi. Všechno mi zabavili: auto, věci osobní potřeby, peníze a také všechny Bible. Pak mě přinutili nastoupit do vojenského vozidla a odvezli mě do vězení.

První otázka, kterou jsem Bohu položil, byla: „Pane, proč já? Chci Ti sloužit, ale jak to mám činit tady ve vězení?“

Potom jsem si vzpomněl na setkání, která jsem měl s některými kazateli v těchto končinách. Oni měli velkou starost o ty mnohé lidi, kteří seděli ve vězení. Dohodli jsme se, že se budeme společně modlit, aby Bůh naplnil někoho láskou k těmto uvězněným a poslal ho k nim s evangeliem o vykoupení. Tenkrát jsem ale nemohl tušit, že bych jím měl být já a uvězněným přinést evangelium. Ve skutečnosti se my sami můžeme stát odpovědí na naše vlastní modlitby.

(konec zítra)