sobota 29. srpen

A hle, dva slepí seděli u cesty; jakmile uslyšeli, že jde kolem Ježíš, vykřikli: „Smiluj se nad námi, [Pane] …“ Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“ Řekli mu: „Pane, ať se nám otevřou oči!“ Ježíš byl hluboce pohnut, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli a šli za ním.

Matouš 20,30.32–34

Hluboce pohnut – nad odvážnou vírou

Když Ježíš opouští město Jericho, následuje Ho velký zástup lidí. Tu dva slepci volají: „Smiluj se nad námi, Pane!“ a nenechávají se zastrašit zástupem lidí. Volají znovu – dokud se Ježíš nezastaví.

Ptá se jich: „Co chcete, abych vám učinil?“ To je otázka, která na denní světlo vyvádí přání srdce! Co odpoví ti dva? Oni říkají: „Pane, ať se nám otevřou oči!“ Oni si přejí uzdravení, přejí si zásadní změnu ve svých životech. Ježíš je hluboce pohnut. Zajisté nad bídou jejich situace, potom však také je dojat jejich odvážností, jejich horlivostí, jejich vírou. Dotýká se jejich očí a oni hned prohlédají a následují Ho.

Kdyby měl dnes člověk říci Bohu jedno přání – co by si vybral? Možná pokoj? Nebo zdraví, peníze, uznání a dlouhý život? – Mnohem lépe by bylo, kdyby člověk poznal, že před ním stojí Boží Syn, „Spasitel světa“; kdyby si uvědomil to nejdůležitější a ve víře řekl: „Pane, chci být zachráněn.“ Neboť potom bude jeho život změněn! A pak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který učinil pokání, a na zemi další člověk následující Ježíše Krista (Jan 4,42; Lukáš 15,7).

Toto vyprávění je napsáno v Matoušově evangeliu, 20. kapitole, ve verších 29-34.