středa 26. srpen

Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal hlavním úhelným kamenem.

Žalm 118,22 (dle poznámky)

… Kristus ve vás, naděje slávy.

Koloským 1,27

Nejnádhernější kámen

Jeden významný mineralog těžce onemocněl. Vášnivě sbíral vzácné kameny. Tato činnost ho zcela naplňovala, nyní však byla jeho neúnavnému hledání postavena zábrana. Cítil, jak jeho životní síla víc a víc ubývá. Bůh však použil tento čas k tomu, aby ho přivedl k přemýšlení. A pak přišel rozhodující zvrat v jeho životě: Obrátil se k Ježíši Kristu, Božímu Synu.

Oproti očekávání se uzdravil. Poté co se trochu zotavil, se ho jeho lékař zeptal, jak dokázal myslet na smrt s tak velkým klidem. Dříve přece pro něho byla myšlenka, že jednou bude muset opustit svou cennou sbírku kamenů, nesnesitelná. S úsměvem, který vyzařoval pokoj a vnitřní klid, badatel odvětil: „Chci Vám ten div objasnit: Nalezl jsem kámen, který je nádhernější než ty ostatní. Nosím ho při sobě a jednou si ho vezmu s sebou tam na věčnost. Je to úhelný kámen.“

Přitom mineralog myslel na výše citovaný verš ze Žalmu 118, ale také na jedno místo z prvního dopisu apoštola Petra: „Hle, kladu na Siónu kámen úhelný, vyvolený, vzácný; kdo v něj věří, jistě nebude zahanben.“ Tento kámen je Ježíš Kristus, Syn Boží. Pro všechny, kteří Boha nechtějí poslouchat, je „kamenem úrazu a skálou pohoršení“. (1. Petr. 2,6.8) Pro věřící je však Kristus vzácný úhelný kámen, „skála věků“ na které v pevné víře spočívají (Izajáš 26,4).