neděle 23. srpen

„… Hle, rozsévač vyšel zasít. A když rozséval, stalo se, že některé zrno padlo podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je. A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem. Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.“ A říkal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“

Marek 4,3–9

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Byla to běžná každodenní situace v Galileji, jež je popisována jednoduchou řečí – které může každý posluchač a čtenář dobře rozumět. Předtím než se však pustíme do výkladu významu podobenství, všimněme si různých trojic v tomto podobenství:

• Rámcový děj: rozsévač – zrno – půda
• Špatné půdní podmínky: podél cesty – na skalnaté místo – do trní
• Nesprávný vývoj rostlin: sezobáno ptáky – spáleno sluncem – udušeno trním
• Výše výnosu v dobré půdě: třicetinásobná – šedesátinásobná – stonásobná

Někdo, kdo vyjde sít, začíná něco nového. Je jasné, že rozsévačem je sám Ježíš, který Svým příchodem na zem započal nové dílo. A toto dílo má zplodit něco dobrého, neboť kde se seje, tam se také očekává ovoce. Přitom je nápadné, že ani rozsévač nedělá něco špatně ani zrno není špatné kvality. Problém mohou představovat jen půdní podmínky – to jsou naše srdce.