sobota 22. srpen

I když se umyješ sodou a naděláš si spoustu louhu, poskvrna tvé viny přede mnou zůstává, je výrok Panovníka Hospodina.

Jeremjáš 2,22

Hřích

Někdo nás důkladně pozoruje. Bůh každou malou lež, každou špatnou myšlenku, závist, sobeckost atd. nazývá hříchem. Bůh to tak vidí, i když to neradi slyšíme. Nemůžeme diskutovat o hříchu, ten je skutečností. Je v každém člověku a ukazuje se ve špatných myšlenkách, slovech a činech. Kdo by to popíral, zavíral by oči před realitou. Byla by v takovém případě zapotřebí nějaká policie? Soudy? Věznice? Když říkáš, že s tím nemáš nic společného – dobrá. Pak však pomysli na zámky: ve dveřích, u kola, u auta, všude. Kdyby nebyl žádný hřích, nepotřebovali bychom přece před krádeží něco zabezpečovat.

Ano, rozhodně existují rozdíly v tom, jak vážné jsou následky hříchu pro mě nebo také pro ostatní. Bezpochyby. Žádný člověk však nemůže čestně tvrdit, že ještě nikdy nezhřešil. Kdyby to přesto dělal, klamal by jen sám sebe.

Hřích nás činí nečistými, tedy nevhodnými pro společnost s Bohem, neboť Bůh je svatý a nemůže trpět hříchy. Nemůže je také přehlížet, dělat jednoduše, jako by tu nebyly. Některé špatné skutky bychom nejraději zvrátili, to ale nejde. Stejně tak nemůžeme sami sebe osvobodit od hříchu. Na to neexistuje žádný „čisticí prostředek“ a také žádná terapie.

Bůh však určitý „čisticí prostředek“ nabízí. Ten skutečně působí. Je jím krev Ježíše Krista, která nás očistí od každého hříchu. Musím ovšem uznat, že spasení potřebuji a přijmout, že Ježíš Kristus je smírčí obětí za naše hříchy (1. Jan. 1,7; 2,2). – „Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás obmyl od našich hříchů a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci – jemu sláva i moc na věky [věků]. Amen.“ (Zjevení 1,5.6 dle poznámky)