úterý 18. srpen

Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich provinění.

Žalm 103,10

Na rukou mám krev!

Pierre sloužil celý svůj život v cizinecké legii. Stáří života tráví v jednom domově pro seniory v Paříži. Když tak sedí sám ve svém malém pokoji, musí často myslet na události a střetnutí ze své minulosti.

Každý druh náboženství se mu příčí – a přece dovolí, aby ho tu a tam navštívil jeden kazatel. Možná proto, že mu jeho návštěva krátí čas. Návštěvník mu mluví o Boží lásce, která poslala svého syna na tuto zem, aby lidé byli zachráněni. Při jedné návštěvě Pierre svého hosta přeruší a říká: „Musím uznat, že to, co mi tady vyprávíte, zní dobře. Ale mě se to netýká, neboť je něco, co byste o mně měl vědět: Já mám na rukou krev.“

Kazatel chvílí přemýšlí, potom otevírá svou Bibli a čte mu z ní, jak Ježíš Kristus visí na kříži mezi dvěma zločinci: Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: „Což ty nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!“ Ale druhý ho napomínal: „To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi stejně odsouzený. A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého neudělal.“ … [Ježíš] mu řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23,39-43)

Pierre se překvapeně ptá: „Je to možné? Pak je ráj otevřen také mně!“ O něco později vyznává Bohu svou vinu. Zakouší odpuštění a těší se teď na den, kdy ho Kristus vezme do ráje.