pondělí 17. srpen

Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů… [Onen] otrok padl na zem, klaněl se mu a říkal: „Měj se mnou trpělivost, [pane,] a všechno ti vrátím!“ I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil.

Matouš 18,24.26.27

Hluboce pohnut – nad jedním velikým dlužníkem

Jeden král provádí vyúčtování se svými služebníky. Mezi nimi je jeden, který mu dluží 10 000 talentů, přepočteno tedy cca 60 milionů denárů. Nepředstavitelná suma, protože denní výdělek dělníka v té době činil jeden denár (viz Matouš 20,2). Nějaké splacení takového dluhu by tedy bylo naprosto iluzorní. Zdá se však, že ten velmi zadlužený muž si svou situaci opravdu neuvědomuje, protože slibuje: „Měj se mnou trpělivost, [pane,] a všechno ti vrátím.“ Jeho pánu je však jeho bezvýchodná situace známa a – hluboce pohnut – mu dluh odpouští.

Tou druhou, smutnější částí tohoto podobenství je, že ten samý otrok pak jde a jednoho ze svých spoluotroků uvrhne do vězení pro 100 denárů, které mu dluží. Zapomíná na tu velkou milost, kterou osobně zakusil.

Každý člověk hřeší proti Bohu, přestupuje Jeho přikázání, nedbá Jeho vůle. Nenávidí, vraždí (i když jen v myšlenkách), lže, podvádí, předstírá … A to ve svém životě nesčetněkrát. Jeho provinění vůči Bohu je tak nepředstavitelně veliké.

Někteří lidé se teď snaží tento dluh nějakým způsobem „odpracovat“. Nikdy se však nebudou moci cele vykoupit. Neuvědomují si, že pouze milost a oddlužení je může zachránit a osvobodit a že tu je pouze Jeden – hluboce pohnutý – který je může zbavit celého dluhu. Oni musí tuto milost pouze přijmout …

Toto podobenství je zapsáno v Evangeliu podle Matouše, kapitole 18, ve verších 21–35.