čtvrtek 13. srpen

Říkám o Hospodinu: Je mé útočiště, má tvrz, můj Bůh, v něho doufám.

Žalm 91,2

Zachráněni světelnou diodou

14. srpna 2018 jsou Roland a Veronika na zpáteční cestě z Toskánska do Francie. Kolem 11.30 hodin se jim na palubní desce rozsvítí varovná kontrolka: nějaká porucha v motoru. Prší a je hustý provoz. Roland sjíždí z dálnice krátce před Morandiho mostem v Janově. Varovná kontrolka zhasíná. S úlevou se oba rozhodují opět se vrátit na dalším nájezdu na dálnici – přímo za tím slavným mostem. Znenadání jim někdo volá na mobilní telefon: „Kde jste teď?“ Ustaraní příbuzní pak manželskému páru říkají, že Morandiho most se v 11.36 hodin zřítil.

„Nevím, zda bychom byli strženi do údolí spolu s ním,“ říká Roland, „ale když jsem sjížděl z dálnice, tak most byl ještě neporušený, a když jsem za ním opět na dálnici najížděl, byl už zřícený!“

Mimochodem: zmíněná varovná kontrolka se už později nikdy nerozsvítila. Ani toho dne ani nikdy později. Ochránil Rolanda a Veroniku skrze tuto světelnou diodu Bůh? A pokud ano, tak proč jen je, a ne také ty ostatní? Hluboká vděčnost je na prvním místě, zůstávají však také otázky – jako tak často v našem životě …

Veronika je pokaždé, když vidí obrázky zříceného mostu, hluboce pohnuta a modlí se za rodiny, které jsou tímto neštěstím dotčeny.

„Kdybychom v Janově zemřeli, shledali bychom se znovu u Boha, našeho nebeského Otce“, říkají Roland a Veronika přesvědčivě, „ale protože jsme ještě stále naživu, chceme pomáhat ostatním nalézt v Ježíši pokoj s Bohem. Nemuset se už bát smrti – to je opravdový život!“