pondělí 10. srpen

Já jsem Hospodin, který … moudré obrací nazpět a jejich poznání mění v bláznovství.

Izajáš 44,24.25

Víra nebo nevěra

Damaris se od své maminky učila modlit a věřit Bohu. Matka sama se za své děti mnoho modlila. Otec, univerzitní profesor ji říkával: „Každý může být šťastný svým vlastním způsobem. Dělej správné věci a nikoho se neboj. Já osobně v Boha věřit nedokážu a je mi přitom dobře.“

Damaris tak stála mezi nimi oběma a zůstávala nerozhodnuta. V 17 letech nevyléčitelně onemocněla. Matka hledala sílu v modlitbě a zápasila o duši své dcery. Otec byl úplně bez sebe; žádnou oporu neměl.

Když její rodiče zase jednou seděli u nemocniční postele, Damaris řekla: „Tati, ty víš, jak vážné to se mnou je. Řekni mi teď, kdo má pravdu. Ty nebo maminka? Existuje nějaký Bůh nebo dokonce Vykupitel, je nějaký věčný život a nějaké na shledanou, nebo nic z toho není?“

Otec byl bledý jako stěna a uvnitř zápasil sám se sebou. Naráz uchopil ruku své dcery a tlumeným hlasem řekl: „Já jsem neuvěřil. Ale nyní tě prosím pro vše na světě: Jestli můžeš, chop se víry tvé matky! Vidím, že jsou chvíle, kdy člověk bez víry neobstojí.“

Damaris o něco později vyznala, že po mnoha vnitřních bojích s důvěrou spolehla na Ježíše Krista a přijala Ho vírou jako svého osobního Spasitele. Nyní si přála už jen jedno – aby se v nebi se svým otcem opět shledala.

Našim čtenářům, kteří stále odkládají rozhodnout se pro Krista, chci říci: Každý den v ruce Pána Ježíše je den šťastný – každý den bez Něho je den ztracený.