pondělí 3. srpen

Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mou duši, neboť jsem proti tobě zhřešil.

Žalm 41,5

Blahoslavený je ten, z něhož je sňato přestoupení a jehož hřích je přikryt.

Žalm 32,1

Poznání hříchů

Fyzik Robert Oppenheimer, který se v USA aktivně podílel na vývoji atomové bomby, krátce před svou smrtí prohlásil asi toto:

„Nikdo necítí tu ponižující tíhu zodpovědnosti více než ti, kteří spolupracovali na užití atomové energie pro vojenské účely. Nikdy nesmíme zapomenout, že tyto zbraně nám nabídly nelidský scénář toho, co válka dnes znamená: úděsnou krutost! Vynálezci atomové bomby mohli zakusit, co je hřích. Ani bezcitnost, ani šibeniční humor, ani velké řeči nemohou skrýt toto zjištění. Je to zkušenost, která už nemůže být smazána.“

Člověk se nemusí účastnit na vývoji atomové bomby, aby pocítil tíž vlastní viny. My všichni jsme se postavili na odpor Boží autoritě a také v jistém smyslu odmítli respektovat práva ostatních lidí. Každý v nějaké chvíli učinil něco, o čem ví, že to nebylo správné. Svou vinu mohu zapírat; ale ona tu pořád je. Jsem-li čestný a mám cítění pro dobré a zlé, tíží mě to jako nějaké těžké břemeno.

Abych byl od této tíže osvobozen, musím své hříchy čestně uznat a v modlitbě je Bohu vyznat. Potom mi Bůh ukáže, že Ježíš Kristus zemřel na kříži i za mou vinu. Když si to vírou pro sebe přivlastním, daruje mi pokoj a já se smím těšit z odpuštění svých hříchů.