neděle 2. srpen

„Avšak nikdo nemůže vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek, jestliže siláka nejdříve nespoutá, a teprve pak vyloupí jeho dům. Amen, pravím vám, že všechno bude lidským synům odpuštěno, prohřešení i rouhání, jakkoliv by se rouhali. Kdo by však vědomě promluvil zle proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením.“ Říkali totiž: „Má nečistého ducha.“

Marek 3,27–30

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Ježíš Kristus na základě dvou příkladů odmítl absurdní pomluvu, že by vymítal démony skrze knížete démonů. Ve třetím podobenství objasňuje skutkovou podstatu a tím znázorňuje Svou moc.

Ten silák zde je Satan; on je „kníže tohoto světa“. Dům je tedy oblast, kde uplatňuje svou autoritu. Je tu však někdo, kdo je silnější než on – Boží Syn. Vnikl do oblasti Satanovy vlády, svázal ho a oloupil.

Při 40denním pokoušení v pustině se stalo jasným, že ďáblovy ruce jsou svázány: Každý útok, kterým se pokusil přivést Božího Syna k pádu, ztroskotal. Pán mu pokaždé čelil s Božím Slovem, a nakonec se Satan musel dát na útěk (viz Matouš 4,10.11).

Pokaždé, když Boží Syn vyhnal démony a tím uzdravil posedlé lidi, byl Satan oloupen. Toho největšího triumfu však Ježíš dosáhl na kříži, když skrze svou smrt zahladil Ďábla a odzbrojil zlé mocnosti (Hebrejům 2,14; Koloským 2,15).

Jak je Bůh milostivý, když odpouští všechny druhy hříchů! Je jen jedna výjimka: „rouhání se proti Duchu Svatému“ – totiž když se zjevné působení Božího Ducha v Kristu připisuje démonům.