pondělí 27. červenec

Tu Bůh k Izraelovi v nočním vidění promluvil: Jákobe, Jákobe! … Já jsem Bůh, Bůh tvého otce. Neboj se sestoupit do Egypta, protože tam z tebe učiním velký národ.

Genesis 46,2.3

Jákob (3) – Víra a poznání

Od toho nočního střetnutí s Bohem nese Jákob čestné jméno „Izrael“, které znamená „Boží bojovník“. Jákobova životní cesta je poznamenána vzestupy a pády. Mimoto ho zmáhá jeho dvanáct synů – jejich rozdílné temperamenty, drsnost, divokost a neupřímnost.

Jákob je už starý muž, když je během dlouhotrvajícího hladomoru pozván s celou svou velkou rodinou do Egypta, kde jeho syn Josef povýšil na místodržícího (viz Genesis 37; 39-41).

Na konci této cesty je Jákob představen panujícímu faraonovi, králi světové říše Egypta. Patriarcha udělal na panovníka očividně dojem. Ptá se ho: „Kolik je let tvého života?“ Jákobovo chování a jeho slova jsou tak dojemná, že je nutné je citovat z Bible doslovně:

„Jákob faraonovi odpověděl: Času mého putování bylo sto třicet let. Nemnohá a zlá byla léta mého života a nedosahují let života mých otců v čase jejich putování. Pak Jákob faraonovi požehnal a odešel z faraonovy přítomnosti.“ (Genesis 47,9.10)

130 let: Dny strastí a dny povzbuzení, dny nouze a smutku, dny naděje a radosti. Jákob ukazuje pokoj stáří. Dokonce i farao tuší, že Jákob odpočívá v někom Větším – Bůh je s Jákobem „hotov“. Jákob je tak nyní požehnáním pro lidi, kteří se s ním setkávají.