neděle 26. červenec

Učitelé Zákona, kteří sestoupili z Jeruzaléma, říkali: „Má Belzebula. V moci vládce démonů vyhání démony!“ Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může Satan vyhánět Satana? Je-li království proti sobě rozděleno, takové království nemůže obstát. Bude-li dům proti sobě rozdělen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže Satan povstal sám proti sobě a rozdělil se, nemůže obstát, ale je s ním konec.“

Marek 3,22–26

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Ježíšovi příbuzní vnímali, jak nadměrně je lidmi žádán a jak se přitom vůbec nešetří. Mysleli si, že se snad pomátl, a proto Ho chtějí vzít s sebou.

Již toto nedorozumění muselo Ježíše hluboce zasáhnout. Avšak to, co následuje potom, je ještě mnohem horší a tuto zlomyslnost nelze překonat. Jelikož přední lidu Ježíšovo milosrdné činění divů nemohou popřít, snaží se Ho tím nejhorším způsobem osočit. Připisují moc, ve které Ježíš působí divy, ďáblovi – a nikoliv Bohu!

Pán v mnoha situacích, když o Něm bylo negativně mluveno, mlčel. Toto hrozné rouhání se Bohu však nemůže nechat být jen tak. On volá učitele zákona k Sobě a nejprve jim předkládá dvě krátká podobenství, kterými jim ukazuje, že jejich úsudek je neobhajitelný.

Jak absurdní je tvrdit, že Satan vyhání sám sebe! Když se totiž království řítí do občanské války, směřuje k zániku. Přesně tak je nevyhnutelný rozvrat, když v manželství nebo rodině panují stálé spory. – Pro to je dnes žel dostatek příkladů, více než kdy dříve. – Kdyby Satan pracoval proti svým služebníkům, tak by se jeho vlastní panství porušilo. Ne, Ježíš mohl jednat pouze v Boží moci a On je Boží Syn!