pátek 24. červenec

Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. …A hle, já jsem s tebou. Budu tě chránit, kamkoli půjdeš …, protože tě neopustím.

Genesis 28,13.15

Jákob (1) – Boží sliby

Jákob je jméno, které znamená „držící se paty“ nebo „podvodník“. To jméno se k němu hodí, neboť Jákob má ve svém charakteru skutečně cosi lstivého. A nyní je na útěku před hněvem svého bratra Ezaua, kterého zlomyslně oklamal – a nejen jeho, nýbrž také svého starého, téměř slepého otce Izáka.

Jákob putuje osaměle nehostinnou cizinou. Je úplně sám, bez prostředků, bez domova a snad také i sklíčený. Jeho situace je víc než tísnivá. Nakonec se vyčerpaný dlouhou cestou ukládá ke spánku na holou zem. To není žádný komfort. Syn zámožného Izáka se spíše dostal úplně na dno.

Bůh však tohoto utečence bez domova vidí a dává Jákobovi sen, tak působivý, jaký jen nemnozí před ním anebo po něm snili. Jákob viděl nějaký žebřík, který stál na zemi a jehož vrchol dosahoval do nebes. Andělé, Boží poslové po něm vystupovali a sestupovali. A Bůh sám stojí nad ním a mluví k němu. Mnoho Božích slibů – Bible tyto sliby nazývá „zaslíbení“ – je vyléváno nad tím bezprávným, ubohým tulákem, který si za svou situaci přece může sám. Zrovna nad Jákobem, podvodníkem!

Když v Božích očích nalezl milost Jákob, potom je naděje pro každého člověka, bez ohledu na to, co udělal.

Jákob je však Božím příslibem nejdříve spíše vylekaný než potěšený, za prvé proto, že má špatné svědomí a za druhé si ještě stále myslí, že Boží dary si bude muset zasloužit (viz Genesis 28,16-22).

(pokračování zítra)