pondělí 20. červenec

Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře.

Matouš 9,36

Hluboce pohnut – nad ztrápenými

Ježíš obchází města i vesnice, káže a uzdravuje. Přitom vidí, jak jsou lidé smutní, rezignovaní a bez naděje. Vidí, že jsou utrápení, skleslí, poznamenaní tvrdým, na strádání bohatým životním bojem – a přirovnává je k ovcím, které nemají žádného pastýře, bezcílně se toulají kolem, zaběhly se, bloudí a hynou. A je nad nimi hluboce pohnut.

Proto vybízí své učedníky: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (v. 37.38) Přeje si, aby byly uspokojeny potřeby lidí, aby jim byly dány odpovědi, které jim dají ožít, které je zachrání.

Není situace dnes stejná jako tehdy? Jak často se v našich tvářích odráží následky lží, zklamání a ponížení v našich životech, to jak se snažíme žít a přežít, jak srdce volají po lásce a uznání. Dezorientovaní a vyčerpaní klopýtáme životem, zakoušíme mnohé – a nakonec se vzdáváme naděje, že to ještě někdy půjde k lepšímu.

Jak dobře, že Ten, který byl tenkrát tak hluboce pohnut, je takový ještě dnes. A že ještě stále vysílá služebníky, aby bylo zvěstováno dobré poselství o záchraně v Ježíši Kristu. Že Bible, kalendáře a spisky jsou šířeny a ve známost jsou uváděny biblické verše, které hovoří o životě, potěšení a naději, aby lidé poznali toho dobrého pastýře, který položil svůj život za ovce.

Toto vyprávění je napsáno v Matoušově evangeliu, 9. kapitole, ve verších 36-38.