čtvrtek 16. červenec

Ničema pro svou povýšenost moc nepřemýšlí. Bůh není – toť všechno jeho uvažování.

Žalm 10,4

Pan „Rien“

Ital Erino Dapozzo (1907–1974) musel za druhé světové války roku 1944 na nucené práce do hamburského přístavu. Byla to nebezpečná práce, neboť téměř denně byl přístav bombardován nepřítelem. Každého rána se proto modlil Bohu, aby on a jeho spoluvězni byli zachováni.

Jednoho rána po modlitbě k němu přistoupil mladý muž, prudce rozhalil košili, ukázal na svou hruď a zeptal se: „Kdo tu mluví o Bohu? Žádný Bůh není! Nebojím se ani Jeho, ani smrti!“ Na své hrudi nosil vytetované slovo „Rien“ (tzn. „nic“).

Následujícího dne byly vykládány lodě, a přitom spadl pan „Rien“ do vody. Zřejmě neuměl plavat, protože křičel a tloukl kolem sebe rukama. Dapozzo skočil do vody a zachránil ho. Potom mu vytkl: „Takže přece jen máš v srdci strach ze smrti.“ – „Ano,“ odpověděl „Rien“ zlostně, „ale koho máš v srdci ty?“ – „Ježíše Krista,“ řekl Dapozzo.

Možná i vaše heslo zní: „Bůh není!“ Možná jste na to pyšní, možná je to jen vaše přání. Víte, že toto tvrzení je již staré a rozprášené? Skladatel Žalmu je slyšel a popsal již před 3000 roky.

Toto tvrzení je však lež. Bůh ukázal svou věčnou moc a božství ve stvoření a vložil věčnost do srdce člověka. (Římanům 1,20; Kazatel 3,11) A tak má každý člověk povědomí o tom, že Bůh (přece jen) je. Může toto ponětí popírat nebo ignorovat, ale přece je tu, nezničitelné, nevyhladitelné.

Bůh žije! Nejvýznamnější svědectví o tom podal Jeho Syn Ježíš Kristus, který nám na každém kroku dával poznat Boha slovem i skutkem.