středa 15. červenec

Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.

Římanům 12,20

Žhavé uhlí – tentokrát jinak

Evangelický farář Ernst Modersohn (1870–1948) měl konfirmanda, který mu působil mnoho starostí. Jmenoval se Ferdinand. Vyrůstal bez rodiny a v hlavě měl jen zlomyslnosti. V bitce s jinými dorostenci byl zasažen kamenem do oka a přišel o něj.

Ferdinand byl také pln nenávisti vůči všem zbožným lidem. Jednou obsadil se svými přáteli nádvoří kostela, aby tak zastrašil návštěvníky kostela. Farář Modersohn se na něho obrátil a pozval jej a jeho přátele na večeři. Nejprve se Ferdinand zdráhal („Nikdy!“), pak váhal („Co by tomu řekli lidé?“), pak ale přislíbil že půjde.

Modersohn poprosil svou ženu, aby upekla vafle. Když Ferdinand uviděl velkou horu vaflí, zeptal se: „Ty jste upekli kvůli nám?“ Modersohnova žena odpověděla: „Myslíš, že jíme vafle každý den? Ty děláme jen tehdy, když má přijít návštěva!“

Ferdinand tedy odložil nůž a vidličku a ještě jednou se zeptal: „Udělali jste vafle kvůli nám?“ Opět slyšel, že ano. Zdálo se mu, jako by ho mělo něco zadusit, pak si ale vzal. Následujícího dne se vrátil jen on sám. Faráři Modersohnovi vyznal, že ho často obelhával a podváděl. A svou vinu vyznal také před Bohem.

Ano, také vafle mohou být „žhavým uhlím“, které říká: z lásky k tobě! Protože ty mi za to stojíš! Také dnes láska dokáže přemoci srdce. Neboť „všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.“ – „Láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Korintským 13,7; 1. Petr. 4,8) Zdalipak to už někdy nezažil každý z nás?