neděle 12. červenec

[Ustanovil těchto Dvanáct:] Šimona, kterému přidal jméno Petr, Jakuba Zebedeova a Jakubova bratra Jana a přidal jim jméno Boanerges, což znamená ‚synové hromu‘, Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba, toho Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a Judu (Jidáše) Iškariotského, který ho pak vydal.

Marek 3,16–19 (dle pozn.)

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Pán Ježíš vyvolil 12 mužů, kteří měli být jeho apoštoly. Podle kterých kritérií asi přitom postupoval? Volil jen muže s dobrými charakterovými vlastnostmi? Zjevně ne. Jinak by Jakub a Jan, možná také ani Tomáš a Šimon Kananejský, mezi nimi nebyli – a Juda (Jidáš) Iškariotský už vůbec ne. Podívejme se tedy krátce, co se v Nové smlouvě o těchto 12 učednících dozvídáme:

Šimon Petr je na prvním místě. Byl to člověk impulzivní a silného charakteru, který se zprvu sám přeceňoval, potom se však stal pastýřem, který ze srdce miloval věřící a obětavě se za ně zasazoval.

Jeho bratr Ondřej přiváděl jedince k Pánu a vícekrát vystoupil s Filipem, který zase vyzval skeptického Natanaele (snad Bartoloměje): „Pojď a viz!“ Osobně se měl seznámit s nesrovnatelnou Osobou Ježíše.

Jakub a Jan byli muži s energickým vystupováním („synové hromu“). Společně s Petrem příslušeli k Ježíšovým důvěrným přátelům.

Matouš byl celník, Tomáš vstoupil do dějin jako „nevěřící Tomáš“. O Jakubovi synu Alfeovu, Tadeáši a Šimonu Kananejském dále v Nové smlouvě nečteme nic.

Tragickou postavou je Jidáš Iškariotský: Byl to někdo, kdo miloval peníze více než Ježíše, kterého nikdy neoslovil „Pane“. Jeho konec je věčné zatracení.