sobota 11. červenec

Hospodin vyslyšel mou úpěnlivou prosbu, Hospodin přijal mou modlitbu.

Žalm 6,10

Zvuk moře v šnečí ulitě?

Jistě ten efekt znáte: Kdo si drží na uchu šroubovitou ulitu třeba mořského šneka nebo velké mušle, vnímá šumění. Zní to podobně jako šumění moře – i když je moře na míle vzdáleno. Odkud tedy přichází toto šumění?

Někteří tvrdí, že šum přichází od pulzování vlastní krve, které je ulitou zesíleno. Avšak mikrofon, držený u otvoru do šnečí ulity, zaznamenává stejný zvuk. Správná odpověď je: zvukové vlny z okolí pronikají do ulity stěnami a vícenásobně se odrážejí od stěn, takže vzduch uvnitř ulity rezonuje. Tak jsou určité frekvence z okolí zesíleny a jiné utlumeny.

Naše lidské ucho dokáže vnímat opravdu široký rozsah frekvencí 20–20 000 hertzů. Ale zdaleka neslyšíme všechno. Některá zvířata slyší výrazně více: Holubi dokážou zachytit i nízkofrekvenční zvuky. Netopýři naproti tomu slyší frekvence až do 212 000 hertzů. Aby se velikou rychlostí vyhnuli překážkám v letu a ulovili svou kořist, využívají svůj biologický sonar. Podobným způsobem „slyší“ delfíni objekt o velikosti mince na víc než 70 metrovou vzdálenost. Ale také tato stvoření neslyší úplně všechno. To dokáže jen jeden: Bůh. O Něm je řečeno v Žalmu 94,9: „Což neslyší ten, kdo udělal ucho?“

Jaká je to útěcha, vědět, že Bohu nic neunikne. Ujímá se úpěnlivého šepotu zoufalého člověka stejně vážně jako bezeslovné, slzami tlumené modlitby. Je hoden, abychom se k Němu obraceli s důvěrou.