čtvrtek 9. červenec

Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal.

Žalm 103,2

Užitečné ohlédnutí (1)

Čas od času se ohlédnout zpět a zamyslet se nad svým vlastním životem může být velmi užitečné. Ne však proto, abychom se smutně roztoužili po tom, co pominulo. To nás dokáže učinit nemocnými. A také ne pyšně se ohlížet na dosažené. To jen více rozdmýchává pýchu. A obojí kalí pohled na Boha a na Jeho lásku a všemohoucnost. Ne, když se ohlížíme, potom především s cílem velebit Boha za Jeho dobrotu, kterou nám v minulosti prokázal. To si totiž většinou uvědomíme až později. Určité dny, jako jsou narozeniny nebo začátek nového roku, se k tomu zvláště hodí. A když docházíme k poznání „Hospodine, můj Bože, ty jsi s námi učinil mnoho svých divů a úmyslů; nikdo se s tebou nemůže měřit. Chci je oznamovat a hovořit o nich – je jich víc, než se dá vypovědět.“ (Žalm 40,6), to Boha ctí a nás činí vděčnými.

Také Izraelitům Bůh na konci jejich cesty pouští doporučil, aby pamatovali na celou cestu, po které šli. Uvedl jim dva důvody: Za prvé měli poznat, co bylo v jejich srdcích. Oni se vzpírali a byli nevděční. A za druhé měli poznat, co bylo v Božím srdci. Navzdory tomu všemu se o ně v průběhu těch let s láskou staral, a také je i vychovával (Deuteronomium 8,2-6).

Na dobré dny vzpomínáme rádi, ale jak je to s těžkými časy „v poušti“? Máme za ně být vděční? Ano, neboť Bůh nás tím chtěl napravit. Možná nás chtěl také naučit více na Něho spoléhat. V každém případě však víme, „že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému“ (Římanům 8,28). Když se ohlížíme, máme tedy vždy dost důvodů Bohu děkovat!

(závěr zítra)