úterý 7. červenec

A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.”

Matouš 8,20

Žádná vlast

Co máme spojeno s pojmem „vlast“? Naše místo narození? Naši rodinu? Náš domov, do kterého se vracíme rádi zpět, když jsme byli na cestách?

Jak je to s vlastí Ježíše Krista? Narodil se v Betlémě, protože Marie a Josef se museli podrobit za římské okupace povinné registraci. Jistě to bylo Boží řízení, neboť Bůh toto rodiště Mesiáše oznámil již staletí předtím (Micheáš 5,1). Ježíšovo narození v Betlémě ho tak legitimovalo jako právoplatného krále Izraele. Ale nějaký vnitřní vztah k Jeho rodišti tu nebyl.

A Jeho rodina? S výjimkou Své matky narážel na malé pochopení pro to, co pro Něho znamenalo vše: činit vůli Toho, který ho poslal, a dokonat Jeho dílo. (viz Jan 4,34)

Ne, Ježíš Kristus neměl na zemi žádnou vlast ani žádný skutečný domov. Také proto dokázal rozumět lidem, kteří nemají žádný domov, kteří jsou na útěku, museli opustit své nejbližší příbuzné, aby se dostali do bezpečí před válkou nebo hladem.

Naposled Ježíš visel na kříži na pahorku Golgota osamělý a opuštěný od Boha a lidí. Jednou to někdo výstižně vyjádřil: Ten, který pro nás připravil příbytek v nebi, neměl na zemi žádné obydlí ani žádnou vlast.

Skrze víru v Ježíše Krista nacházíme věčný domov u Boha. Nalézáme bezpečí, jistotu a radost. Bez Něho budeme navždy bez vlasti, ztraceni a odděleni od Boha.