pondělí 6. červenec

Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A propustím-li je hladové domů, zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.

Marek 8,2.3

Hluboce pohnut – nad hladovými

Pán Ježíš učí a lidé k Němu přicházejí. Posadí se, naslouchají – a zapomínají na čas. Jsou tu s Ním už tři dny. Když je teď pošle hladové domů, někteří se zhroutí, neboť cesta zpět domů je dlouhá. Pán je nad nimi hluboce pohnut, soucítí s nimi, protože sám ví, co to znamená, mít hlad. Jeho učedníci mají sedm chlebů a několik rybiček – pro 4000 osob je to příliš málo. On však za to poděkuje a rozmnoží to, tak aby všichni pojedli, nasytili se a ještě zbylo.

V dnešní době se hlad nezmenšil a lidé jsou stále ještě hladoví, protože nemají co jíst. Pán Ježíš tehdy učedníkům nařídil, aby pokrm, který obstaral, rozdělili – a dnes to platí stejně tak. Jsou však také potřeby, které se týkají srdce, duše a pocitů: hlad po lásce, uznání, úspěchu, kvalitě života – především však po pokoji s Bohem.

Když se Pán Ježíš potkává u jedné studny s nějakou ženou, říká: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit. Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit.“ Co na to odpovídá ona? „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila“. Tu ji říká slova života, která ji přibližují k Bohu, slova věčné ceny (Jan 4,1-42).

Jak je dobře, když lidé mají i dnes hlad po vnitřním osvobození a věčném štěstí!

O „nasycení čtyř tisíců“ je napsáno v Markově evangeliu, kapitole 8., ve verších 1-9.