pátek 3. červenec

Hle, k pokoji mi byla hořkost nejhořčí….; všechny moje hříchy jsi odvrhl za svá záda.

Izajáš 38,17

Zatčen

Moji rodiče byli křesťané a učili mě následovat Pána Ježíše. Doma se četlo z Bible. V rámci dobrého zvyku jsem chodil s rodiči stále do shromáždění, kde jsem měl dobré vztahy s jinými mladými křesťany. Brzy jsem si uvědomil, že jsem hříšník a potřebuji Ježíše Krista jako svého Spasitele. Vyznal jsem svou vinu Bohu a uvěřil, že Ježíš Kristus zemřel také za mě.

Časem se však můj život stával stále povrchnějším. Užíval jsem si, aniž bych se svého Vykupitele na cokoli doptával. Jednoho dne mě jeden můj přítel požádal, zda bych ho doprovodil do banky, než se společně vydáme na výlet do města. Čekal jsem na něho před bankou. Po delší době konečně vyšel ven. Když jsem ke svému příteli došel, byl jsem zadržen policií. Můj kamarád se zjevně dostal do konfliktu se zákonem. Byl jsem spolu s ním odveden na strážnici. Tam jsem je ujišťoval o své nevině, ale ačkoli jsem neudělal nic špatného, byl jsem na noc umístěn do cely.

Tato noc se stala v mém životě bodem obratu. Ve svých mladých letech jsem následoval svého Vykupitele také jako svého Pastýře. Kam jsem se však dostal teď? Teď jsem se podobal ztracené ovci! Pán Ježíš zůstal však stále tentýž a osvobodil mě. I když jsem nic špatného nespáchal, Ježíše jsem však následoval jen povrchně, tedy aniž by při tom bylo mé srdce. A tato myšlenka mi nedala klid. Mému Vykupiteli přece vděčím za všechno! Nyní jsem znovu srovnal svůj život, plány i vztahy. Bez Něho jsem už nechtěl učinit nic.