středa 24. červen

Bůh je láska.

1. Jan. 4,16

Monotónní kázání (2)

Moody ve svých kázáních až doposud představoval Boha jako hněvivého, který se hněvá nejen na hříchy lidí, nýbrž také na všechny lidi, kteří se doposud neobrátili. Nyní byl napjatý, aby slyšel kázání Moorhouseho samého. Na čem zakládá svůj úsudek, že Bůh miluje hříšníka?

Moorhouse začal své kázání znovu 16. veršem z Janova evangelia 3. kapitoly: „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal [svého] jediného Syna …“

Moody později vyprávěl: „Moorhouse začal událostí stvoření (Genesis) a šel až k Zjevení, aby prokázal, jak velmi Bůh po celou dobu miloval svět … Až do tohoto okamžiku jsem nevěděl, jak velmi nás Bůh miluje. Mé srdce začalo jihnout. Nedokázal jsem zadržet slzy.“

Ještě jeden celý týden kázal Moorhouse v Chicagu – se stále stejným biblickým textem. Moody řekl, že jednoho večera se mu přesvědčení o Boží lásce vrylo hluboko do srdce: „Až dosud jsem kázal, že Bůh pátral se svým dvousečným mečem po hříšníkovi, aby ho jím skolil … Nyní kážu, že Bůh plný lásky po něm pátrá a že ti, kteří před Bohem utekli, utekli před Jeho láskou.“

Večer co večer kázal Moorhouse svým posluchačům to dobré poselství. Láskyplně, ale naléhavě jim říkal, že je nutné se obrátit, aby mohli být vysvobozeni z přicházejícího hněvu (1. Tesalonickým 1,10). Jako ústřední bod jeho kázání však stála nepochopitelná Boží láska, která se plně zjevila v Ježíši Kristu.

Poslední večer Moorhouse ukončil slovy: „Moji přátelé, jeden celý dlouhý týden jsem se pokoušel, vám říci, jak velmi vás Bůh miluje, ale mohu to vysvětlit jen ubohým koktavým jazykem …“